Procesově orientovaná psychologie (POP) nebo také procesová práce označuje souhrn teorie a praktických postupů, které mají široké uplatnění

v psychoterapii, řešení konfliktů, práci se skupinami, práci s tělem a myslí

i facilitaci komunit.

 

Procesově orientovaná práce (POP) se řadí mezi holistické a integrativní směry v psychoterapii. Jejím cílem je rozvíjet osobní uvědomění klientů ve vztahu k potlačovaným myšlenkovým obsahům, emocím, a zkušenostem, které je v jejích životech ruší. POP se snaží problémy a obtíže klientů „ocenit“ a bere je jako potenciálně smysluplné.

 

Úkolem procesového pracovníka a klienta je zachytit proces, který se právě děje a podpořit ho. Věří, že sny, symptomy, zdravotní i vztahové problémy v sobě nesou poselství, které klient není momentálně schopen vnímat. Poselství, které nás může učinit celistvějším, plněji prožívat svůj život a odpovídat nám na otázky Kdo jsem a Kam směřuji?

 

V centru pozornosti POP je podpora úplnosti lidských zkušeností a zážitků

a snaha pomoct nedoceněným částem těchto zážitků, aby se víc rozvinuly. Prvním krokem k tomu je amplifikace / zesílení těchto odmítaných nebo rušivých částí, dokud se nestanou jasně dostupné našemu uvědomění.

Zdá se, že jejich zesílením se nám vyjasňuje i to, proč se těmto částem vyhýbáme a nebo nám způsobují obtíže. Neochota žít ty méně oceňované části našich prožitků se nazývá hranice, protože tyto prožitky máme právě

na hranicích naší identity.

 

Důležitým cílem POP je pomoct člověku odhalovat hranice své identity

a experimentovat s tím, abychom získali flexibilnější přístup k těm částem nás samotných, se kterými se tolik neztotožňujeme. POP se zaměřuje na osobní uvědomění a na rozvoj dovedností, jak podporovat sebe i druhé. Neustále tak na sebe vzájemně působí na jedné straně schopnost člověka porozumět sobě samému ve vztazích i společnosti a na straně druhé dovednosti vnímat

a facilitovat (podporovat) jedince, vztahy a skupiny.

 

Procesová práce byla založena Arnoldem Mindellem, má kořeny v jungiánské psychologii, taoismu, šamanismu a tradicích domorodých národů,

ve fenomenologickém přístupu kvantové fyziky a dalších zdrojích.

Její metody jsou založeny na vnášení přesné pozornosti do vzorců strukturujících naše interakce, přesvědčení a postoje. Tato pozornost se zaměřuje i na ty části, které jsou obvykle neviděné, neoceňované, zneklidňující, utlumené nebo odsunuté na okraj. 

 

Takový způsob práce přináší nové kreativní pohledy na zdánlivě nepřekonatelné problémy. Procesová práce nachází uplatnění v mnoha oblastech působení, od osobního růstu, koučování a psychoterapie,

práce s psychosomatickými potížemi, se změněnými stavy vědomí

a závislostmi, v oblasti kreativity,  mediace a facilitování konfliktů, v oblasti facilitace organizačních změn a týmové práce, po různé formy práce se skupinami včetně komunitního rozvoje atd.

Vzdělání a trénink v procesově orientované psychologii je možné získat v různých institucích zaměřených na výzkum a aplikaci procesové práce.

Tyto instituce jsou v mnoha zemích Evropy a ve světě sdruženy v rámci International Association for Process Oriented Psychology (IAPOP).